Čtu v květnu

11:06

Květen byl na knihy velmi plodný, velebím svoje děti, že mi občas nechávají klidné chvilky na hřišti, nepotřebují moji asistenci a já si můžu v klidu číst. 
Vzhůru do června, vypůjčené knížky z knihovny se pomalu začínají kupit.



Han Kang - Vegetariánka

Ten pocit syrového masa rozžvýkaného mezi mými zuby. Jonghje se jednoho dne probudí z krvavé noční můry a její život se začne dramaticky měnit. Ze všeho nejdřív přestane jíst maso. Ovšem v dravé patriarchální společnosti její náhlé vegetariánství a zejména neoblomný postoj, s jakým se vzepře svému muži i rodině, představuje pro její okolí ohromný šok. Zdroj

Vegetariánka zaplavila veškeré mé internetové kanály, až jsem měla pocit, že kdo jí nečetl, jako by nebyl :-) Vyhypeované až na půdu... Nebýt té silné marketingové kampaně, nejspíš bych tuhle knihu úplně minula, což by byla veliká škoda. 

Název je dost zavádějící, rozhodně nejde o žádný návod jak se stát vegetariánem. Je to jen forma/metafora, jak upozornit na postavení ženy v čistě patriarchální společnosti Jižní Korei. Hlavní hrdinka Jonghje v knize vlastně příliš nefiguruje, celý její příběh je vyprávěn z pohledu tří postav - manžela, který Jonghje považuje za průměrnou poslušnou ženu, jejího švagra, který ji po vzepření korejským tradičním hodnotám považuje za svoji múzu a z pohledu vlastní sestry, která pomalu začíná svoji sestru chápat a nalézá jejich společné charakteristické rysy. Celou knihou se táhne zvláštní temná a silná atmosféra tísně, která přetrvá i po dočtení. Velmi doporučuji nevynechávat doslov, dává knize další a důležitý rozměr. 

Knihu Vegetariánka vydalo nakladatelství Odeon, ke koupi ZDE


Sofi Oksanen - Baby Jane

Vypravěčkou románu  je lesbička – ten typ, co nosí vysoké podpatky a lakuje si nehty na nohou. Piki, její přítelkyně, patří do té druhé kategorie, jejíž příslušnice mají vyholené hlavy, oblékají se do kapsáčů a obouvají do kanad. Piki se o svou dívku stará, jak se sluší a patří: platí jí taxík, kupuje drinky, otevírá dveře a obléká kabát. Nad ránem, když se spolu vrátí z tahu po „homobarech“, jí šeptá do ucha romantická slůvka… Piki je nejvíc cool lesba v celém městě, všichni ji uznávají a všechny po ní touží… Román Sofi Oksanen pojímá hned tři velká témata. Nejenže čtenáři přibližuje strasti mladých lidí, kteří trpí psychickými problémy od deprese k panické poruše, a poodhaluje společnosti uzavřený svět homosexuálů – je to především netradiční milostné drama, které nemá šťastný konec. Zdroj

U Sofi Oksanen jsem šla na jistotu :-) Baby Jane začíná jako příběh velké lesbické lásky, romantika na začátku a sebe/destrukční nevyhnutelný konec. První polovina knihy popisuje homosexuální podsvětí v Helsinkách, noční život v gay barech a potácení se od ničeho k ničemu. Mezi řádky se pomalu vkrádá deprese v mnoha podobách a záplava léků. Druhá polovina knihy je čistá beznaděj,  temno a rezignace, jakou přináší život s duševní chorobou. Baby Jane není jednoduchá kniha, je potřeba u ní přemýšlet, vnímat a číst i mezi řádky, protože nic není řečeno na rovinu, Vyžaduje pozornost a "celého člověka". Celé dohromady to ale funguje. 

Knihu Baby Jane vydalo nakladatelství Odeon, ke koupi ZDE

Alena Mornštajnová - Hotýlek

Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy a odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. Zdroj

Po Slepé mapě přišla Alena Mornštajnová s další pozoruhodnou knihou. Hotýlek je neuvěřitelně čtivě napsaný, autorka má výjimečný vypravěčský talent a pozornost, která je k ní po vydání poslední knihy (Hana) upírána, je zasloužená. 
Kniha vypráví osudy několika generací jedné rodiny a jejího nejbližšího okolí napříč dějinami. Začíná v období druhé světové války, projde obdobím komunismu a normalizace, končí v současnosti. Osudy všech postav jsou reálné, uvěřitelné, popisované bez jakýchkoliv příkras a velké historické události s jejich osudy umí pěkně zacloumat. Všechny dějové linky se logicky mezi s sebou proplétají, nikde nic nechybí ani nepřečnívá. Po dočtení Hotýlku se nemůžu dočkat, až si otevřu autorčinu Hanu.

Knihu Hotýlek vydalo nakladatelství Host, ke koupi ZDE


Jakuba Katalpa - Hořké moře

Přišla jsem o všechny smysly, říká v závěru románu jedna z hlavních postav. Ale strach nemám. Román je vyprávěn ústy tří, generačně odlišných žen, jejichž osudy se proplétají v civilní i citové rovině. Jakuba trpí vzácným onemocněním, které jí brání pamatovat si lidské tváře, Marie je svázána s domem, v němž ožívají mrtví, a Aniele se jako zázrakem podařilo zastavit čas. Žádná z žen nenachází pokoj. Jsou silně spojeny se svými předky, jejich vzpomínkami se znovu probouzí minulost, osudy matek a pramatek, věčné osudy bojovnic, opatrovatelek a těch, které loví - nebo jsou loveny. Realita a sen jsou vzájemně prostoupeny. Nic není jisté, skutečnost se neustále mění. Román je možné číst různými způsoby, vstoupit do vrstvy dějové, nebo se nechat inspirovat jeho snovou linkou. Především je však nutné vnímat ho jako podobenství, zviditelnění archetypu ženy. Zdroj

Naprosto zvláštní, jiná a netradiční kniha, která balancuje na hranici mezi poezií a prózou. Vzpomínky, nejasné vize, sny a metafory na každém druhém řádku. Surrealismus od začátku až do konce.  Kniha vyžaduje 100% soustředěnost a velkou dávku vnímavosti, občas se mi stalo, že jsem udělala několikadenní pauzu ve čtení a pak jsem měla problém se do příběhu "dostat". Tři příběhy tří žen, které se v čase i mimo něj vzájemně prolínají a střetávají, vynikající autorčina práce s jazykem a náročná struktura dělají z téhle knihy výjimečnou záležitost. 


Knihu Hořké moře vydalo nakladatelství Paseka, ke koupi ZDE




Olga Grjasnowa - Rus je ten, kdo miluje břízy

Příběh Máši, autorčina alter ega, hovoří za celou jednu generaci dětí uprchlíků. Pro ni a pro její přátele je původ a národnost něčím nezřetelným, mohou koneckonců přežít všude. Nikde na světě ale není místo, které by mohli nazvat skutečným domovem. Román navíc pro dnešní dobu až děsivě srozumitelným způsobem popisuje, jak, slovy autorky, „vzniká a projevuje se etnicky motivované násilí, jak je možné v průběhu několika týdnů připravit půdu pro pogromy“. Zdroj

Díky jednomu promaroděnému víkendu se mi povedlo tuhle knihu přečíst během dvou dní (a nocí). Hlavní hrdinka mi na začátku byla neskutečně nesympatická, její věčná naštvanost na cokoliv a kohokoliv mi brzo začala lézt krkem. Postupem času jsem si k ní našla cestu a nakonec jsem i pochopila její jednání pramenící z vykořenění a hledání svého vlastního původu. Kniha je částečně autobiografická, plná pocitů toho, že doma není vlastně nikde, domov si nosí člověk v sobě. Při čtení  by se mi hodil výkladový slovník izraelštiny/arabštiny/turečtiny a podrobnější zasvěcení do současné historie Blízkého východu.   

Knihu Rus je ten, kdo miluje břízy vydalo nakladatelství Větrné mlýny, ke koupi ZDE


You Might Also Like

0 komentářů