Čtu v květnu

17:06

V květnu jsem si opět držela svoje obvyklé čtecí tempo, čtyři knihy je za mého provozu s dětmi tak akorát. Zůstala jsem věrná svým oblíbeným českým autorům, tentokrát v kombinaci s jednou britskou oddychovkou a úžasným románem mladého německého autora.


Jiří Hájíček - Rybí krev

Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak — na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Zdroj

Knihy Jiřího Hájíčka jsou moje stálice, u nich vím, že po čemkoliv sáhnu, nikdy neudělám chybu. Myslela jsem si, že po jeho poslední knize Dešťová hůl, už nic lepšího nebude, ale to mi do ruky nepadla Rybí krev. Ač je staršího data vydání než Dešťová hůl, přišla mi o decentní fous zajímavější, čtivější a silnější.
Kniha začíná příjezdem dospělé ženy - Hany - ze zahraničí zpátky do Jižních Čech, kde se narodila, vyrostla a prožila mládí. V ruce seznam s několika jmény lidí, které chce navštívit a uzavřít události z minulosti. Největší část knihy je právě Hanino dospívání a dospělost v době tvrdého socialismu na malé vesnici, její marný boj proti zatopení rodné hroudy kvůli stavbě elektrárny a sonda do komplikovaného propletence mezilidských vztahů, kde každý všechno o všech a lidé si vidí vzájemně do talíře.
Hájíček je mistr charakterů postav, co persona, to skvost. U každé jedné postavy má člověk pocit, že by to mohl být jeho soused, že se znají odjakživa. Stejně dokáže kouzlit i s atmosférou, jeho popisy jihočeské krajiny jsou natolik sugestivní, že při čtení jasně slyším, jak šumí Vltava, voní seno a z hospody na návsi cinkají půllitry.

„A dole pod svahem voda. Široká rozlitá řeka. Na levém břehu, kde bývala i naše chalupa a za ní škola, není nic. Prázdný břeh, dvě přivázané pramice. Na pravém břehu jsou vidět oplocené zahrádky, jeden obytný přívěs, několik zahradních chatek nebo malých kůlniček, nové, mladé stromky ...“

HÁJÍČEK, Jiří. Rybí krev. Brno: Host, 2012. ISBN 978-80-7294-639-6.

Hodnocení: 5/5




Petra Soukupová - Nejlepší pro všechny 

Desetiletý průšvihář Viktor žije v Praze s matkou, divadelní herečkou, která si s jeho výchovou ani s vlastním životem příliš neví rady. Když potom Hana dostává nabídku na natáčení seriálu, bere ji jako příležitost, jak své problémy vyřešit. Přestěhuje Viktora k babičce na venkov a namlouvá si, že pro něj bude nejlepší, když změní prostředí, a pro její matku zase to, že nebude sama.
Viktor se ale cítí zrazený a zoufalý tím více, že rázná babička má jasnou představu o tom, jak by měl život všech kolem ní vypadat. Román sleduje jeho dramatické sžívání s venkovem i osud babičky, která si vedle něj začíná uvědomovat neodvratně přicházející stáří. 
Petra Soukupová ve své vrcholné formě znovu ukazuje, jak bravurně dokáže zachytit vyhrocené rodinné vztahy a prožívání dětského hrdiny v okamžiku, kdy si uvědomuje svou bezmoc ve světě dospělých. A také bezmoc dospělých vůči svým vlastním představám o štěstí. Zdroj

Další hvězda českého nebe :-) Petra Soukupová opět rozehrává partii několika postav, které se snaží vyrovnat se svými vlastními problémy a obstát v reálném životě. V knize se proplétají tři životní příběhy, tři generace, tři naprosto rozdílné světy.
Viktor je desetiletý sobec, který tyranizuje svoji matku u svoje okolí. Středobodem jeho žití jsou počítačové hry, nejnovější řada telefonu a společenský status. Nedobrovolně se ocitá na venkovně u své babičky, kam je nucen se přestěhovat. Jako kluk z města se ocitne na úplně poslední příčce "potravního řetězce" a dává to patřičně pocítit své mámě i babičce.
Viktorova máma Hanka je divadelní herečka, která dostane velkou seriálovou příležitost. Jako mladá svobodná matka si se synem neví moc rady a ve výchově se plácá ode zdi ke zdi. Snaží se dát dohromady svůj osobní i profesní život, bohužel s nulovým výsledkem. Přesun Viktora v babičce a ponoření se do vlastní práce se Hance zdá jako nejlepší příležitost k novému startu.
Eva, Viktorova babička, je rázná vesnická žena, která má ve společenských hodnotách jasno, má svoji pravdu, přes kterou nejede vlak. Jako vdova a pekařka místní cukrárny se snaží vyrovnat se svoji samotou a s ubývajícími silami. Hanku považuje za špatnou matku, která není kompetentní vychovávat svého syna a otěže výchovy chce proti vůli ostatních zúčastněných převzít do svých rukou. Přitom sama nezvládla připravit do života svého nejstaršího syna, který ji jen využívá.


Přijdu ze školy domů a tam mamka odchlupuje tričko takovým tím válečkem.Ahoj, maminko, řeknu a ona se na mě podívá hrozně naštvaně a řekne: To fakt nevíš, že když dáš kalhoty do špíny, tak musíš vyndat kapesníky? Koukej. A já koukám, všechno černý prádlo s malinkejma kousíčkama papírovýho kapesníku.Ale já to udělal.No, neudělal.Ale od toho jsi přece maminka, abys to po mně zkontrolovala.A mamka se na mě podívá a už vidím, jak se jí smějou oči, a proto je nejlepší na světě, protože se na mě začne smát a řekne, že to je pravda, ty jsi úplnej génius, co? Ale já vím, že to myslí vážně, že takováhle odpověď se jí líbila, že má ráda, když jsem chytrej, i když si neumím vyhodit papírový kapesník z kapsy.I když ohledně zapomenutých kapesníků jsi jenom hloupý děcko, dodá a já řeknu, no právě.A ona válečkuje dál, ale já vidím, že má vztek, podle toho, jak s tím válečkem zachází.


SOUKUPOVÁ, Petra. Nejlepší pro všechny. Brno: Host, 2017. ISBN 978-80-7577-400-2.

Hodnocení: 5/5





Mark Watson - Jedenáct

JEDEN OKAMŽIK – JEDENÁCT ŽIVOTŮ – BEZPOČET DŮSLEDKŮ Xavier Ireland utíká před minulostí a snaží se nezasahovat nikomu do života. Skrývá se za svou prací nočního rozhlasového moderátora, při níž ovšem paradoxně radí nespavcům, co si mají počít se svými problémy, a urputně se vyhýbá svým sousedům i novým vztahům. Přesto jeho čin, nebo spíš to, co neudělá, spustí řetězec událostí, které ovlivní životy jedenácti lidí. Navíc mu do jeho staromládeneckého bytu vpadne Pippa a obrátí všechno kolem doslova vzhůru nohama… Zdroj

Knihy, ve kterých se proplétá několik dějových linií a na závěr se spojí v jeden celek mám moc ráda. Jenže to není vůbec jednoduché. Udržet všechny postavy "v pozoru", aby se navzájem nepletly, vymyslet jejich vzájemné proplétání a střetávání tak, aby to fungovalo a vyvrcholit ve velké finále, to už chce velkou dávku literárního umění. A autorovi se to v knize Jedenáct zrovna moc nepovedlo.
Noční rozhlasový moderátor Xavier, je smolař, looser a pesimista, který se snaží držet stranou všech lidí a nezasahovat do jejich osudů. Z důvodů, které se v průběhu knihy objasňují, utekl z Austrálie do Anglie. Kolem něj se motá další deset vedlejších postav, přičemž největší prostor je dáván Pippě, se kterou se potká na rychlém seznamovacím večírku. Mimo ní je tu ještě obtloustlý adolescent, který se snaží sehnat peníze na posilovnu, vyhořelá psycholožka nebo Xavierův koktající kolega z rádia. Samotný příběh Xaviera a Pippy je předvídatelný a od začátku spěje k jasnému konci. Bohužel některé vedlejší postavy se v průběhu knihy úplně vytrácejí a na to, aby si k nim čtenář udělal bližší vztah a oblíbil si je, nedostanou žádný prostor. Na posledních stránkách se všichni sice potkají, ale žádný "wow" efekt de bohužel nekonal.
Stylisticky je kniha velmi dobře zvládnutá, britský humor je velmi čtivý a celková nálada je jako z knih Nicka Hornbyho.

"Tak co hodláš napsat v recenzi?“ zeptá se, sotva vyjdou na štiplavý vzduch a začnou se šinout po Wardour Street, kde se opilí lidé staví do front u bankomatů, potácejí se z kebabových obchůdků s flákem masa vhodným spíše do piknikového koše a potícím mastnotu do bílého papírového sáčku, a vrhají se na kapoty taxíků jako tonoucí na záchranný člun. „No, mně přišlo, že ten nápad je dobrý,“ říká Xavier, „ale možná to bylo trochu moc těžkopádné.“ „Trochu co?„Trochu, no…“ „Bylo to deprimující,“ shrne to Gemma. Na rohu, kde se Wardour Street napojuje na Oxford Street, podepírají dva muži dívku, která si zvrací na boty. „Půjdeme teď k tobě?“ zeptá se Gemma.

WATSON, Mark. Jedenáct. Praha: Knižní klub, 2012. ISBN 978-80-242-3716-9.

Hodnocení: 3/5




Benedict Wells - Na konci samoty 

Desetiletý Jules se svými dvěma sourozenci, Martym a Liz, vyrůstá v klidném a harmonickém prostředí. Idylu ovšem naruší rodinná tragédie, po níž všichni tři skončí v internátu. Julese sužují pocity viny a stává se z něj odtažitý snílek, který by si přál vše vrátit. I přesto se v internátu seznamuje s tajemnou spolužačkou Alvou, se kterou postupem času naváže hluboký a důvěrný vztah. Právě díky ní a svým sourozencům se dokáže dospělý Jules zbavit trápení a začít žít přítomností. I v té se ale musí vyrovnat s další velkou ztrátou…Působivý román o překonávání ztráty a osamělosti a o tom, co je v lidech neměnné. A především velký milostný příběh. Zdroj

Květen uzavírám jednou skvělou a silnou knihou, u které padne i pár slz. Silný příběh o tom, jak si neštěstí a traumata z dětství nosíme v sobě celý život, jak ovlivňuje naše rozhodování a potažmo ho podprahově předáváme svým dětem. 
Hlavní hrdina Jules v deseti letech přijde při tragické nehodě o oba rodiče, které hluboce miloval a obdivoval. Se svými sourozenci Martym a Lize se nedobrovolně ocitá na internátě. Jules je snílek, který se uzavírá ve svém vlastním světě a jediné, kdo je mu nablízku, je spolužačka, kamarádka a první láska Alva. Z Martyho se stává klasický nerd a technický vizionář milující výpočetní techniku a vědu. Naopak prostřední Liz se potácí mezi muži, drogami a bohémským životem. 
V knize je obsažen téměř celý život sourozenecké trojice, od jejich dětství, studia, první a poslední lásky, pracovní úspěchy i neúspěchy a zakládání rodin. Na konci samoty je silný příběh o lásce, nezlomnosti sourozeneckých pout, velkých ztrátách a samotě. 


Ani Marty dosud neměl děti, zato už několik let vlastnil psa, jemuž s osvěžujícím nedostatkem kreativity říkal prostě Pes. Teprve před nedávnem nám sdělil, že v konečném důsledku je beztak všechno odsouzeno k zániku, tak proč tedy mít děti. Liz to pěkně rozčílilo. „To jsou takové Martyho nihilistické kecy,“ prohlásila. „Ale ty víš, že to není pravda. Všichni tihle nihilisti a cynikové jsou totiž prostě jen podělaní strachy. Tváří se, že nic nemá význam, protože pak nemají co ztratit. Jejich postoj vypadá nenapadnutelně a nadřazeně, ale ve skutečnosti za nic nestojí.“ Potřásla hlavou a zapálila si. „Alternativou k představě života a umírání je nicota,“ cigareta se jí pohupovala mezi rty, „bylo by vážně lepší, kdyby tenhle svět vůbec neexistoval? Místo toho žijeme, tvoříme umění, milujeme, pozorujeme, trpíme, radujeme se a smějeme. Všichni existujeme v milionech odlišných způsobů, abychom zabránili nicotě, a cenou za to je zkrátka a dobře smrt.“ Náhle jsem znovu pomyslel na Alvu a na červený fiat.

WELLS, Benedict. Na konci samoty. Přeložil Michaela ŠKULTÉTY. Praha: Plus, 2017. Pestrá řada soudobé prózy. ISBN 978-80-259-0672-9.

Hodnocení: 5/5




A co na mě čeká v červnu? Znovu si dám jedno báječně dobrodružství pro odrostlejší děti Tobiáš Lolness, populární Příběh služebnice a konečně poslední díl Geniální přítelkyně. A třeba stihnu i něco víc :-)

A co Vaše knižní tipy? Podělíte se?

You Might Also Like

0 komentářů

Velmi děkuji za Váš čas a Vaše komentáře