Čtu v červenci

9:46

Půlka léta za námi, červenec byl hlavně o odpočinku od Prahy - dámská jízda v Karlových Varech, týden v Jeseníkách, týden na Vysočině. Díky tomu se mi povedlo přečíst dalších několik knih, které smutně čekaly v poličce. 




Jakuba Katalpa - Doupě

Květa je po manželově smrti sužována pocitem samoty a neužitečnosti. Ve sklepě svého domu proto vybuduje malou místnost — doupě — a čeká na návštěvníka, kterého by do ní mohla zavřít a jemuž by mohla vyprávět svůj životní příběh.
Zatímco Květa opečovává svého vězně, v Americe umírá na rakovinu Akiko Ikedaová. Dochází sice na chemoterapii, ta však nezabírá a její manžel postupně ztrácí víru v manželčino uzdravení.
Hoang Thi Anhová opouští rodný Vietnam a vydává se na dalekou cestu do Prahy, aby pomohla své dceři s vedením domácnosti a malého obchodu. Naráží při tom na odcizení, nejen kulturní, ale také rodinné a generační.
Jakkoliv jsou cesty protagonistů zprvu mimoběžné, v jednom okamžiku se protnou v Praze, aby pak nadále pokračovaly vlastním směrem. Všechny tři příběhy tak představují míjení, nedorozumění i paralelnost lidských osudů. (Zdroj)

Nebýt jména autorky, po téhle knize bych nesáhla. Ono to téma zní na české poměry trochu neobvykle - ovdovělá důchodkyně si vybuduje ve sklepě doupě - vězení, kam chytí pošťáka. Chudák pošťák musí snášet Květinu nekončící péči a především neustálý proud slov. Květa se potřebuje někomu vypovídat a nějakému trpělivému posluchači převyprávět celý svůj život. A pan Ptáček si pomalu zvyká na novou klec i Květino vězení.
Akiko zatím v Americe neúspěšně bojuje s rakovinou i slabošstvím svého manžela. Ten před manželčinou nemocí zbaběle prchá na cestu kolem světa.
Květina sousedka Hoang je Vietnamka postaršího věku, která si v Čechách na stará kolena nezvykla a stále vzpomíná na svůj původní život ve Vietnamu.
Tři naprosto rozdílné příběhy, které zdánlivě stojí samostatně, ale v samotném závěru knihy se lehce protnou. A v tomhle okamžiku jsem čekala trochu něco jiného. To propojení postav bylo natolik minimalistické až banální, že ani nestálo za řeč.

Hodnocení: 4/5

KATALPA, Jakuba. Doupě. Brno: Host, 2017. ISBN 978-80-7577-128-5.




Jonas T. Bengtsson - Dívka jménem Sus

Sus je devatenáct let, ale vypadá na dvanáct. Většinu života strávila v drsném prostředí kodaňského ghetta těch nejchudších. Její bratr leží v kómatu v nemocnici. Otec, pro Sus jen brutální opilecké monstrum, sedí ve vězení za vraždu její feťácké matky. Sus drží při životě jediná touha – touha po pomstě… (Zdroj)

Tohle byla rychlovka na jedno odpoledne bez dětí, kniha má pouhých 152 stránek :-)
Sus je mladá holka, která vyrostla a přežívá v kodaňském ghettu. Při smyslech jí drží pouze myšlenka na pomstu - vraždu svého vlastního otce. Sus je holka od rány, v její domácnosti nechybí drogy, nože ani nenávist. Škoda, že kniha neměla o 100 stran víc...

Hodnocení: 3/5

BENGTSSON, Jonas T. Dívka jménem Sus. Přeložil Jana OVSKÁ. Praha: Odeon, 2017. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80-207-1800-6.




Petra Dvořáková - Sítě

Tři příběhy o tom, jak nízké sebevědomí ovlivňuje náš život. Jste ohroženi jen do té míry, do jaké sami sobě nevěříte. Kde je nízké sebevědomí, tam stojí nablízku i manipulátor. A hledá, jak by vás využil ve svůj prospěch. Kristýna se svým malým synem konečně zakotví ve vztahu s charismatickým a movitým Jáchymem. Jediným problémem je, že Kristýna si „trochu nevěří“. Začíná tedy navštěvovat psychoterapii, která ji však velmi rychle přivádí k dramatickému poznání. Karolína čeká čtvrté dítě a definitivně si přiznává, že opakuje nenáviděné chyby své matky. Touha vymanit se z vlivu nábožensky fanatického manžela, který striktně odmítá antikoncepci, ji přiměje oslovit starého kněze Ambrože. Dokáže ale vystoupit z bludného kruhu? Stačilo by mít jen o trochu větší prsa a život by byl mnohem lepší. Nadinu touhu po dokonalosti neumenšuje ani fakt, že jako zdravotní sestra se denně setkává s opravdovým utrpením a smrtí. Postupně se stává cynickou obchodnicí s důvěrou a před čtenářem se na pozadí příběhu rozkrývá i zákulisí kontroverzního obchodu s ukládáním pupečníkové krve. Není lhostejné, zda budete vně, nebo uvnitř sítí. Rybolov začíná! (Zdroj)
Na první pohled vypadají Sítě jako klasický román pro ženy. Chudinky, kterými je manipulováno, muži s nimi hrají šachovou partii a ony se zuby nehty snaží dostat z jejich vlivu.
Tři příběhy tří žen, které se různými způsoby potýkají s manipulací. Kristýna se stane obětí svého nového přítele kvůli nízkému sebevědomí. Karolína se snaží vymanit z vlivu fanatického věřícího manžela. A v poslední případě je to Naďa, která manipuluje svým okolím s vidinou peněz, vysokého životního standardu a dokonalého vzhledu. 
Ryze ženská kniha, u které stojí za pozornost především poslední příběh ze zdravotnického prostředí. To je Petře Dvořákové velmi blízké - vystudovala střední zdravotnickou školu a dobře ví, jak je možné s lidmi za pomoci strachu manipulovat. 

Hodnocení: 3/5

DVOŘÁKOVÁ, Petra. Sítě. Brno: Host, 2016. ISBN 978-80-7491-659-5




Marek Šindelka - Mapa Anny 

Mapa Anny je nový povídkový soubor Marka Šindelky, nositele Magnesie Litery za prózu z roku 2012. Objektem autorova pozorování jsou opět vztahy: nebezpečné, zničené, vyhořelé, vyčpělé. Povídky jsou zároveň intimnější a přímočařejší, jsou smyslné i smyslové. V silných textech nahlížíme do vztahů, které byly kdysi krásné, ale už nejsou, anebo se nedařily od počátku, ale aktéři o tom neměli ani tušení. (Zdroj)

Nejsem žádný velký fanda povídek, ale Mapa Anny byla skvělá. Z 10 povídek mi nesedly pouze 2, a to je co říct :-)
Všechny povídky jsou zaměřené na vztahy - ty vyšumělé i ty, které nuda a šeď teprve čeká. Povídky jsou vzájemně provázané, hlavní postava jednoho příběhu si střihne cameo roličku v jiném. Autor kouzlí se slovy, metaforou nešetří, ale zároveň umí nastolit snovou atmosféru. Každá povídka má svoji jedinečnou pointu, stačí číst mezi řádky a někde tam se najdete taky. Takže i když tohle není kniha hýřící optimismem, čiší z ní klid.

Hodnocení: 4/5

ŠINDELKA, Marek. Mapa Anny. Praha: Odeon, 2014. Česká řada (Odeon). ISBN 978-80-207-1577-7.






Aleš Palán - Raději zešílet v divočině: Setkání s šumavskými samotáři

Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha.
Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáváme se zde s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální (zejména obě zpovídané ženy), jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Způsob, jakým novodobí poustevníci v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Pokud se jím už nestal. (Zdroj)

Šumavu jsem si paradoxně vzala s sebou do Jeseníků :-) Určitě i tenhle moravský kraj má svojí dávku poustevníků.
Ke knize jsem přistupovala s velkým očekáváním. Po svém vydání byla velmi brzo vyprodaná a recenze superlativy nešetřily. Naštěstí po právu, od téhle knihy jsem se nemohla odtrhnout.
Čekala jsem, že postavy šumavských samotářů včetně dvou žen, budou nějaké zkrachovalé existence s IQ tykve, ale ono to jsou veskrze inteligentní bytosti, které se pouze rozhodli jít jinou cestou. Jsou to svéhlaví básníci, hudebníci, spisovatelé, spirituálně založení citliví jedinci.
Všechny rozhovory jsou skvěle vedené, Aleš Palán jde až na kost a nebere si servítky. Kniha je doplněna o fotodokumentaci od Jana Šibíka, od těch jsem popravdě čekala trochu víc.
Tuhle knihu je lepší dávkovat si postupně, nečíst na jeden zátah, ale nechávat v sobě jednotlivé rozhovory doznít a užít si je

Hodnocení: 5/5

PALÁN, Aleš. Raději zešílet v divočině: setkání s šumavskými samotáři. Vydání druhé. Praha: Prostor, 2018. ISBN 978-80-7260-382-4.




Kazuo Ishiguro - Soumrak dne

Lze se celý život opájet iluzí o důstojnosti našeho úkolu? Majordomus Stevens si s ní bohatě vystačí. S buldočí zaslepeností si předsevzal sloužit svému pánovi do roztrhání těla, až tím neméně svědomitě promarnil i vlastní vyhlídky. Největší potíž je však v tom, že tento toporný lokaj není tak docela „mužem bez vlastností“. Když před zraky čtenářů bilancuje své předválečné působení na panství lorda Darlingtona, působí dojmem navýsost oddaného, předvídavého a za všech okolností delikátního sloužícího. Chybí mu nicméně to lidsky podstatné – osobitý názor, špetka hrdosti i schopnost projevit plnohodnotný cit –, a tak zasévá smutek a zkázu všude tam, kde by namísto kamenné tváře byly zapotřebí selský rozum či vlídné srdce. (Zdroj)

Tohle není zrovna úplně lehké čtení, ale opravdu stojí za pozornost a Váš čas. Kazuo Ishiguro má na současné poměry trochu archaický styl psaní, připomíná Jane Austenovou v kalhotách. 
Kniha se odehrává v pouhých několika dnech, kdy tradiční anglický majordomus Stevens cestuje autem po své vlasti za bývalou hospodyní. Upjatý, strojený Stevens vypráví o svém životě na "velkém" panství ve službách lorda Darlingtona, který před válkou sympatizoval s Německem i Hitlerem. Stevens je za každou cenu oddaný, loajální, ale chybí mu jakákoliv emoce, cit či empatie. Služba je mu přednější než kdokoliv jiný, dokonce i vlastní otec. 

Hodnocení: 5/5

ISHIGURO, Kazuo. Soumrak dne. Přeložil Zdena POŠVICOVÁ. Praha: Volvox Globator, 1997. Albion. ISBN 80-7207-097-5.







Jiří Hájíček - Snídaně na refýži

Soubor subjektivně laděných povídek z let 1990-96, v nichž antihrdina Pavel vypráví o setkáních a událostech, které zasáhly do jeho života.
Kromě milostných vzplanutí a depresívních stavů líčí také otřesné zážitky z válčící Bosny či zkušenosti řidiče převážejícího zvířata hynoucí v zaplombovaných kamionech. Příběhy psané v ich formě působí velice sugestivně, k čemuž přispívá i použití hovorové češtiny. (Zdroj)

Druhý povídkový soubor tohohle měsíce, na srpen si budu muset dát pohov :-)
Kdo má Hájíčka načteného, může tuhle knížku s klidným svědomím přeskočit, protože nic nového se nedozví. Většina povídek je obsažena i ve Vzpomínkách na jednu vesnickou tancovačku a ty ostatní si drží Hájíčkovský standard. I když kvalit posledních knih nedosahují. 

Hodnocení: 3/5

HÁJÍČEK, Jiří. Snídaně na refýži. Praha: Hynek, 1998. Pronoea, sv. 1. ISBN 80-86202-27-5.




A co bude v srpnu? Dočítám Ostny a oprátky Jiřího Padevěta, další na řadě bude novinka od autorky kontroverzní Vegetariánky s názvem Kde kvete tráva.


FOLLOW ME TO INSTAGRAM
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Toto není sponzorovaný článek

You Might Also Like

0 komentářů

Velmi děkuji za Váš čas a Vaše komentáře