Po masivní úspěchu feministické dětské agitky Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky se s podobnými knihami roztrhnul pytel. U Presco group vyšla chlapecká verze Příběhy pro kluky, kteří se nebojí být vyjímeční i dámský ekvivalent Příběhy pro holky, které se nebojí být vyjímečné. Po  silném vánočním marketingovém humbuku to vypadá, že poptávka po dětských motivačních knihách  pomalu odeznívá.

Přiznám se bez mučení - nesnáším zimu! Ne, fakt ne. Mrznu, i když mám na sobě tři vrstvy vlněného prádla a dvoje rukavice. Nudle mi pernamentně teče z nosu, mráz leze za nehty a nohy mám jak vytažené z mrazáku. Dítě z Vysočiny, co zažilo metr sněhu a mráz nemráz bylo od celé dny venku.  Jo, pražské pohodlíčko bytovky jednoho změní...

Jenže pak si najdete chlapa, který vyrostl na horách, lyžuje jak profík, máte spolu děti a ty milují bruslení, koulování, válení se ve sněhu a takové ty studené zimní radovánky. Tak co teď s tím?

Na googlovské platformě blogger funguji od ledna 2017, krásné dva roky... Na Instagramu vlastně ještě déle, od roku 2016, kde se můj soukromý profil postupem času víc specifikoval a propojil s blogem. Ale co dál?

Poslední hudební tip jsem dala v dubnu 2018 :-D Zkusím tuhle pidi tradici oprášit, třeba se resuscitace povede. 

Jdu na to zvostra, než v dubnu vlítnou do kina Avengers se svým epickým závěrem, je čas ladit formu u Guardians of The Galaxy. Až si pustíte Awesome Mix, tělo se rozvlní do rytmu stejně jako Groot...

Je to neuvěřitelné, ale leden je za námi. Posilvestrovské rozjezdy mám každoročně dost vláčné, občas si připadám jako ve stádiu hibernace. Naštěstí Chlap přes zimu nepracuje a je hodně doma, tak se můžeme zdatně podělit o děti i domácí povinnosti. Většinu knih za leden jsem tak přečetla po cestě do a z práce, jen Rudiš a Ruta Sepetys mi tu zbyli ještě z konce prosince. 

Já a pokojové kytky, to by byl dlouhý příběh. Květin máme doma hodně, přes moji veškerou neúmyslnou snahu některé i slušně prospívají, ale i tak mám pocit, že jsem pěstitel na baterky. Jeden příklad za všechny - před dvěma lety jsem od kamarádky dostala sansevieriu se slovy "tohlejenesmrtelnákytkatunejdezabít". Mno, takže jsem minulý týden vyhodila posledního jedince. Ač se mi krásně množila, spoustu jejich dětí jsem odnesla do Zahrady na niti na Rostlinnou štafetu, tu úplně první mateřskou rostlinu jsem svoji péčí umořila.